Průběh a hlavní teze konference

„PRINCIPY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ EVROPSKÝCH MĚST“ – Krajiny, 20. 10. 2017, Praha

V pátek 20.10.2017 proběhla v Praze v Rezidenci primátora pod záštitou primátorky hl. m. Prahy Adriany Krnáčové, záštitou Velvyslanectví Nizozemského království a Velvyslanectví Švédska v Praze a odbornou záštitou Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT v pořadí třetí mezinárodní odborná konference s názvem Principy územního plánování evropských měst. Tématem konference byla krajina v metropolích s podtitulem „Pojetí krajin v plánu města“

O své zkušenosti se podělili experti Antoni Vives z Barcelony, Marja van Nieuwkoop z Amsterdamu, Bette Lundh Malmros ze Stockholmu a profesor Giuseppe Cina z Turína. Krátkými vstupy se také zapojili čestní hosté z předchozích konferencí – Peter Gero z Hamburku, Koos van Zanen z Amsterdamu, Martin Klamt z Mnichova a Jiří Klokočka. O krajině promluvil Jiří Plos a Metropolitní plán představil Roman Koucký, Martin Kubeš a Jaromír Hainc. Na závěr již tradičně proběhla debata zahraničních a domácích odborníků. Konferenci moderoval Josef Smutný, architekt a předseda pořádajícího spolku Člověk a Prostor.

Konference se zúčastnilo přes 140 pozvaných hostů z řad architektů, developerů, zaměstnanců státní správy, studentů…

Hlavní teze

Diskuzní panel českých a zahraničních odborníků zahájil Peter Gero: Plánování je proces. Kontinuální, odborný, ne demokratický. České odvolávání se na legislativu výmluva. Město potřebuje leadership, libreto a politické zadání. Je to otázka kuráže a schopnosti ustát vlastní názor. Praha je připravená, má IPR, vize může vzniknout. „You have to bet“, vzkázal starostům Antoni Vives. Svět se točí kolem měst a města jsou tu pro lidské aktivity. Bette Malmros potvrdila míru participace plánu se starosty obcí a místními spolky (v konsenzuální švédské tradici). Pouštět se do otevřeného připomínkování veřejností by nebylo zodpovědné ani demokratické, takový rozsah není nikdo schopen zvládnout, dodala. Regionální otázky není možné řešit v hranicích Prahy, jsou to „jen“ administrativní hranice. Veďte dlouhodobou diskuzi, nepotřebujete vládu, ale společnou správu (from government to governance), dodala.

K evropské praxi patří zároveň přeskupování a sjednocování fragmentované správy (Flandry, Itálie), tak hledání shody a vytváření neformálních dohod (Hamburk, Stockholm, Amsterdam, Barcelona). Hledání řešení „podle zákona“ je zásadní chyba, která nemůže fungovat, zdůraznil Peter Gero.

Marja von Nieuwkoop zmínila další otázky, například zhoršování kvality krajiny vlivem evropské politiky zemědělské podpory, přechod na nové zdroje energie a adaptace na klimatické změny. Témata,  která zejména Holandsko řeší vážně a dlouhodobě.

Koos van Zanen podpořil naši kuráž k uspořádání série konferencí a srovnávání našich přístupů s evropskými metropolemi. Zdůraznil potřebu jasného příběhu Metropolitního plánu, sdělitelného i na „birthday party“. Ekonomika Amsterdamu je založená na vědomostní bázi. Potřebuje ty nejlepší lidi. Proto i kvalita života ve městě musí být tak dobrá, jak to jen jde. Odpovědí na 15 minutový princip dostupnosti krajiny a preferenci bydlení „uvnitř okruhu“ je zvyšování hustoty obyvatel ve městě. Má to ekonomické důvody. Zároveň s důvody zachování krajiny a se zvyšujícími se nároky na ní.

Giuseppe Cina poukázal na ekonomický význam krajiny. Městská zemědělská krajina rentabilní z hlediska její údržby i z hlediska ekonomického potenciálu a nových příležitostí pro příměstské vesnice. Je potřeba připravovat podmínky a používat měkké nástroje.

 

Závěry diskuze

Série konferencí potvrzuje správnost rozhodnutí Prahy ve zpracování Metropolitního plánu:
„Váš Metropolitní plán je nejaktuálnější plánovací dokument v Evropě, proto jste v přístupu k plánování nejdál ze všech hostů konference,“ řekl na závěr Antony Vives z Barcelony. „Konference na mě udělala velký dojem, je to pro nás zrcadlo naší práce a inspirace, se kterou se vracím do Stockholmu,“ dodala Bette Malmros.

Kontinuita konferencí je zároveň přínosná a inspirativní pro naše zahraniční hosty. Praha se emancipuje a je rovnocenným partnerem evropských metropolí. Výměna zkušeností a inspirace je oboustranná. Konference přináší vize a otevírá okna.

Doporučení

Potřebujeme Metropolitní plán nabídnout, umět vyprávět jeho příběh. Nepotřebujeme jej jen obhajovat, hrát hru aktivistických zpochybňovačů. Zároveň potřebujeme vybudovat společnou vizi rozvoje Prahy a dlouhodobý konsenzus při jejím naplňování. Projednání Metropolitního plánu založit na vysvětlení a shodě se starosty městských částí.

Podle mého názoru by se mohla dalším nástrojem představení „příběhu Metropolitního plánu“ stát obrazová příloha strategického plánu Prahy (např. obsahová obdoba Amsterdamské Vize 2040 anebo belgických Strukturálních plánů). Není svázaná požadavky legislativy, procesem veřejného projednání, může a má být sdělná pro širokou veřejnost. Proces přípravy Strategického a Metropolitního plánu v Praze probíhal z historických důvodů souběžně a „dopracování“ obrazové části až po zpracování Metropolitního plánu je zdánlivě proti časové logice, ale pro vysvětlení principů a ukotvení dlouhodobého konsenzu je její existence klíčová.

Doporučuji etablovat příští konference v pozici evropského významu, jako příležitost k mezinárodnímu setkání odborníků. Na naši prezentaci v Amsterdamu máme kladné ohlasy a závěrečné hodnocení poslední konference našimi hosty správnost takového směřování potvrzuje. Doporučuji aktivovat síť evropských starostů a primátorů Eurocities, případně i další evropské odborné sítě (Jaromír Hainc). Zatím se nám nepodařilo dostat přes magistrátní kancelář protokolu.

Nejvyšší ambicí a vyvrcholením série konferencí je evropská konference starostů metropolí na téma naplňování politiky rozvoje měst. První vlaštovkou je Antoni Vives. Konference o reálné implementaci plánů dá pražské sérii další rozměr. Zároveň nám pomůže odpovědět na často opakovanou otázku na implementaci Metropolitního plánu. Tématy dalších konferencí mohou být výšková regulace Prahy (po listopadové konferenci UNESCO) a doprava ve městě (zejména koncepce uliční sítě, budování městských bulvárů, návaznost parteru městské zástavby, politiky městské dopravy obecně). Obě témata berou další vítr z plachet aktivistickým zpochybňovačům. (Je příznačné, že na „zelené“ téma krajiny vůbec nepřišli).

 

Příspěvky podrobně

1. Blok

Pražská primátorka Adriana Krnáčová přivítala hosty konference. V úvodu zdůraznila význam metropolitní krajiny pro Prahu a nastínila hlavní výzvy: volná krajina okolo Prahy je zastavována dvakrát rychleji v porovnání s průměrným tempem rozpínání srovnatelných evropských měst. Struktura území Prahy je hodně různorodá, vedle historického centra města s památkovou rezervací a její ochrannou zónou máme přes padesát městských částí, od historických předměstí přes modernistická sídliště po svébytná městečka a vesnice, připojená k hlavnímu městu. Rozvoj regionu navíc přesahuje administrativní hranici města. Péče o krajinu metropolitního regionu není možná bez odborného dialogu se Středočeským krajem.

Martin Kloda uvedl za organizátory konference téma pojetí krajiny, parku a vystavěného městského prostředí a zmínil kvantitativní pojem „zeleň“ jako nástroj funkčního zónování města v územním plánování 20. století. Zmínil základní geografická data Prahy a hlavní rysy hierarchie územního plánování v české legislativě.

Výkladem významu a etymologie krajiny v evropské kultuře navázal Jiří Plos z FA ČVUT. Obýváme jednu společnou Krajinu a zároveň nekonečné množství krajin jednotlivých bytostí. K vytvoření odpovědného vztahu ke krajině (místu našeho pobývání) nabídl několik otázek:

- jak vymezit vhodná pravidla? (rovina právní)
- jaké jsou způsoby regulace našeho chování ve světě? (rovina politická)

- jak účelně skloubit zájmy? (rovina morální)

- jak dospět k vnitřně konzistentnímu plánu? (rovina metafyzická – podle Karla Jasperse)

 

Zkušenosti z předchozích konferencí shrnul Peter Gero z Hamburku:

- plán má pomoci vytvářet hezké město: neplánovat podle funkcí, nesegregovat

- městský prostor je hierarchizovaný, má svého ducha

- vnitřní zahušťování města brání extenzivnímu rozšiřování; nechceme rozšiřovat město do krajiny, ale přinášet krajinu do města

- potřebujeme posilovat městské centrum, mít koncept jeho rozvoje

- veřejná prostranství se rozvíjejí v komunikaci s parterem města

Příjemné město je výsledkem dlouhodobé a zodpovědné práce, budované z interdisciplinárního pohledu, na základě odborných argumentů, bez nepřátelství.

Josef Smutný připomenul naše zkušenosti z amsterdamského sympozia Confrontations in the Metropolitan Landscape: různá evropská města řeší stejné problémy a výzvy současnosti. Pro všechny účastníky konference je inspirativní, jak k nim přistupují.

Bette Lundh Malmros z Regionální rady Stockholmu představila základní koncepci metropolitního regionu, rozvíjející „zelené klíny“ krajiny (green wedges) mezi paprsky „spirálové galaxie“ rychle rostoucí stockholmské aglomerace. Dosažitelnost a prostupnost krajiny, rozložené pro nás v  neobvyklém prostoru pobřežního souostroví, je klíčovým prvkem koncepce rozvoje regionu.

Princip „green wedges“ používají s lehkou úpravou důrazů již 20 let. Cílem je postupné zvyšování kvality příměstské krajiny. Strategický plán zároveň pečlivě sleduje další výzvy, které před nás klade 21. století, jako je strategie pro zemědělskou krajinu, rozmístění iniciačních uzlů ekonomického rozvoje nebo adaptace na klimatické změny. Implementace plánu vyžaduje dohody na různých úrovních, dobrovolnou spolupráci při naplňování společných cílů a zejména vzájemnou důvěru. Nezbytné jsou nástroje společné komunikace a nástroje hodnocení provedených kroků. Ambice Stockholmu jsou vysoké: být nejpřitažlivější metropolí v Evropě. V návaznosti na „funkční“ zeleň Bette Malmros zmínila další barvy švédské krajiny: modrou (moře) a bílou (sníh).

 

Marja van Nieuwkoop z projektového týmu Metropolitní krajiny Amsterdamu přinesla komplexní vizi enviromentálního rozvoje regionu. Na významově obsažných a při tom graficky velmi srozumitelných mapách ukázala snad všechna důležitá témata. Amsterdamská krajina je charakteristická „modrou“ barvou všudypřítomné vody. Na jejím počátku byla „konzumace“ krajiny – těžba a sušení rašeliny jako energetického zdroje. Pokles krajiny a technologie zakládání města na pilotech přinesly další charakteristický prvek: „poldering“. Poldering je princip komunikace, ve kterém nemůže být žádné téma upřednostněno nebo opominuto a při kterém hledáme společný průnik všech zájmů. Kulturu polderingu a její viditelně skvělé výsledky můžeme Holandsku jedině závidět.

Amsterdamský plán „Vize 2040“ má za cíl vybudovat ekonomicky silné a udržitelné město. Hlavními principy je prostupnost a dostupnost krajiny (15 minutes rule – dosažitelnost do 15 minut jízdy na kole), zahušťování centra a ochrana zelených struktur krajiny (densification – oproti tradicí i trhem upřednostňovanému individuálnímu bydlení), trvalá shoda na zachování otevřené krajiny (při jejím intenzivním různorodém využívání – land use plan), aktivní a uvědomělé plánování a stimulační programy pro zvyšování kvality městského prostředí. Vědomostně orientovaná ekonomika si žádá vysokou kvalitu městského prostředí a ambiciózní cíle. je možné jich dosáhnout postupně, sledováním jasných dlouhodobých cílů a s dlouhým dechem.

 

Profesor Giuseppe Cina z Turína se naopak zaměřil na důležitost zemědělské krajiny a příměstského zemědělství pro život metropole. Téma zdravých lokálních potravin a přetržení tradičních vazeb mezi metropolemi je velkou výzvou, reflektovanou v evropských metropolích. Zkušenosti severoitalských měst Milána a Turína v práci se zemědělskou krajinou a obnovováním potlačených vazeb jsou jednoznačně inspirující pro celou Evropu.

Severoitalská města pečují podobně jako Metropolitní plán o svůj zelený pás krajinného rozhraní, nazvaný poeticky „Corona Verde“. Principy plánování se postupně měnily od plánování zastavitelných ploch k plánování otevřených ploch, od vlády k správě (from government to governance). Zejména tento princip se stal společně sdíleným poselstvím konference.

Rozvoj Turína je pevně spojen s automobilkou Fiat. Zakládání městských parků souviselo s mírněním sociálního napětí má dlouhou tradici. Turín opustil modernistický přístup k plánování před více než 20 lety. Má stabilní městský plán z roku 1995, který od té doby prošel 310 aktualizacemi. Turínský region má svůj plán územní koordinace od roku 2011. Plán zabraňuje nové výstavbě na zemědělské půdě – oproti předchozí možnosti neomezené urbanizace jsou  nyní zastavitelná jen 2% území regionu. Klíčem ke změně bylo uvědomění, že zemědělská půdá není jen „bílá“ prázdná plocha na mapě. V celosvětovém měřítku je mnohem víc „zelených“ brownfieldů (opuštěné zemědělské krajiny) než industriálních. Dobře spravovaná a multifunkční příměstská zemědělská krajina je přitom ekonomicky soběstačná a přináší městu celou řadu dalších benefitů.

Antoni Vives z Barcelony přerušil svým skvělým temperamentním projevem „plánovací“ linku odborných příspěvků. Jako bývalý zástupce starosty katalánské metropole a konzultant městských inovací a strategií „smart cities“ promluvil o nutnosti zacílení městské politiky na potřeby občanů, o strategiích rozvíjení multifunkčního města na základě existující struktury a o výzvách, které před Barcelonu a metropole po celém světě přináší současnost a digitální revoluce.

Svět se točí kolem metropolí. Barcelona je živé husté město, lidé jsou zvyklí žít blízko sebe. Město má především vytvářet prostor pro lidské aktivity. Politika musí být směřována pro občany. Strategické linie Barcelony jsou: být produktivním, inkluzivním, soběstačným a inteligentním městem, internacionálním hubem digitálního věku. Ke kvalitě městského života patří kvalita parků a otevřených prostranství. Barcelona jde cestou rozvoje městských superbloků – využívání stávající struktury a jejího vužití jako příležitosti ke zlepšení a rozvoji. K barevné škále evropských krajin přidal Antoni Vives žlutou – veřejný prostor barcelonských pláží.

Krátce vystoupili účastníci minulých dvou setkání: Koos van Zanen z Amsterdamu (s příkladem výškového developementu Sluisbuurt na umělém ostrově v centru Amsterdamu), Martin Klamt z Mnichova (s odpovědí na provokativní otázku, zda město „pojídá“ krajinu, strategií drobných krůčků a pilotních projektů a poznámkou, že městská krajina nemusí být jen „zelená“), Jiří Klokočka z Prahy a Kortrijku (s „alarm stop“ rozdělením krajiny Flander na města a zbytky otevřené krajiny)a Peter Gero z Hamburku se zkušeností budování Hafen City. Vytvoření Hafen City předcházel průzkum realizovaných projektů a poučení se z jejich chyb, vytvoření ideální vize města a zvláštních podmínek „experimentální zóny“. Rozvoj oblasti probíhal na pozemcích vlastněných z 98% městem, pod taktovkou městské developerské společnosti. Projekt přinesl zvětšení městského centra o jednu třetinu s vysokou hustotou zástavby při zachování kvality a historické identity místa a umožnil průnik vodních ploch do centra města (waterscape).

 

2. Blok

V „pražském“ bloku Kanceláře Metropolitního plánu IPR představil Jaromír Hainc českou soustavu územně plánovací dokumentace. Zmínil také výsledky analýzy OECD Governmant of Landuse pro Prahu: trpíme vysokým tlakem na zastavování půdy, způsobeným vysokou mírou regulace; patříme mezi 10 nejfragmentovanějších oblastí v Evropě, chybí nám monitorování a hodnocení dopadů územního plánování v regionu, nevyužíváme fiskální opatření a stimuly. Na existující mezeru mezi samotným plánováním a jeho praktickou aplikací v našem prostředí upozorňovali hosté během diskuze.

 

Martin Kubeš poukázal na jedinečnu morfologii a různorodost pražské krajiny a postupné zahrnování volné krajiny a samostatných obcí do administrativní struktury města. Metropolitní plán sleduje a třídí cílové charakteristiky (kvality) krajiny podle Evropské úmluvy o krajině. Velký důraz klade na prostupnost krajiny. Zároveň se musí vyrovnat s regionálním systémem ekologické stability (ÚSES), který protíná město bez ohledu na jeho konzistentní zástavbu (HUL – historical urban landscape). Nástroj ÚSES Západní Evropa nezná a nepoužívá. Blíží se mu multifunkční pojetí „green structure“, ovšem bez přírodně – ochranářského pojetí.

Roman Koucký odkázal na historickou podobnost „pražských“ témat plánování města u Karla Čapka i v úvodních zprávách všech pražských územních plánů. Naše společnost ještě nedospěla k sebevědomému vztahu k vlastnímu městu a krajině. Nemůžeme ani převzít cizí vzory, nezbývá nám než hledat a najít vlastní cestu.

Hlavním principem Metropolitního plánu je zastavení rozpínání města do krajiny. Jeho rozvoj ve vnitřních, zejména transformačních plochách. Stanovení krajinného rozhraní města – zeleného pásu, pražské „Corony Verde“. Metropolitní plán stanovuje zastavěné území města, přičemž rozeznává historickou městskou krajinu (kompaktní město a pás modernistických sídlišť) a otevřenou krajinu včetně izolovaných pražských obcí (krajina za městem). Některé části „intravilánu“ města podle definice z roku 1966 navrací krajině jako nezastavitelná území (Divoká Šárka, Kunratický les...).

V městské krajině pracuje Metropolitní plán zejména s kompozicí zelených svahů nad Vltavou a jejími přítoky, a s městskými parky. Parky třídí hierarchicky podle jejich významů (metropolitní, čtvrťové, lokalitní, místní) a sleduje jejich dostupnost, případně deficity v jednotlivých čtvrtích. Velmi podobný systém používá například Mnichov, včetně místních „pocket parks“. Mezi hosty konference silně rezonovalo téma neudržovaných pražských „městských džunglí“ (urban jungles) a příležitosti k jejich transformaci.

Regulace otevřené příměstské krajiny je založená na míře ekologické stability. Lokality je v budoucnu možné bez potřeby změny plánu užívat současným způsobem, případně způsobem s vyšší mírou stability. Snižování stability však možné není. (například „produkční“ pole je možné transformovat na „rekreační“ park nebo les, ale ne obráceně.

Metropolitní plán je koncipován jako stabilní hřiště, které může dlouhodobě fungovat s minimem změn, a zároveň je dostatečně flexibilní pro nepředvídatelné varianty budoucího vývoje. Ke strategii spolupráce v metropolitním regionu Roman Koucký poznamenal, že Praha potřebuje mít připravenou „zahraniční“ politiku pro Středočeský kraj.

 

V Praze 26.10.2017, Martin Kloda

© Člověk a prostor 2017

Korunní 127, Praha 3, 130 00

clovekaprostor@gmail.com | Tel: +420 775 550 017 |

IČ: 228 92 192

Spisová značka - L 22842 vedená u Městského soudu v Praze

  • Black Facebook Icon