JAN BOČAN (1937–2010)
Jan Bočan se narodil 17. října 1937 v Českém Brodě. Po studiích architektury na pražském ČVUT začal pracovat ve Sdružení projektových ateliérů, kde spoluzaložil ateliér Beta, poté pracoval v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy. V roce 1999 založil projekční kancelář Bočan and partners. Již v 70. letech obdržel britskou cenou RIBA za ikonickou stavbu Československého velvyslanectví v Londýně. Důležitou součástí života Jana Bočana byla jeho pedagogická činnost na FA ČVUT v Praze od roku 1990, kde vedl desítky diplomantů. V roce 2003 byl jmenován docentem, o tři roky později profesorem. V roce 2009 dostal cenu Grand Prix Obce architektů za celoživotní dílo.
Zemřel 7. prosince 2010.
Profesní dráha Jana Bočana vystoupala do výšin již na samém počátku, kdy vznikla jeho nejznámější realizace budovy Československého velvyslanectví v Londýně (1965-1970), která byla o rok později oceněna prestižní britskou architektonickou cenou RIBA. V budově velvyslanectví se objevil i důležitý prvek Bočanových staveb - důraz na kvalitní umělecké provedení interiéru. Dalšími státními zakázkami bylo Československé velvyslanectví ve Stockholmu a zastupitelský úřad v Tbilisi, kde do poslední chvíle působil jako pedagog na tamější univerzitě. Výstavu rovněž doprovázely ukázky autorského nábytku z budov těchto velvyslanectví.
Nejvýraznější pražskou realizací Jana Bočana je budova Hlavního nádraží s nezaměnitelným interiérem. Velkým urbanistickým zásahem bylo sídliště Velká Ohrada v pátém pražském okru. Významně se také vepsal do podoby interiéru brutalistního hotelu Intercontinental. Bočan rovněž navrhl mnoho rodinných vil, ale také neuskutečněných projektů: Národní knihovna v Praze, Mezinárodní zahradní výstava v Praze-Troji či mrakodrap v Tbilisi.
Osoba Jana Bočana a jeho odkaz byl prvním střípkem k založení spolku Člověk a prostor.
